Pro mě byla tato zakázka velkou výzvou. Jedním z hlavních důvodů byl prostor, který jsem dostal k tvůrčí práci. Naprosto volné ruce k vytváření vize, kterou jsem dal dohromady a majitel ji posléze na základě předfocených fotografií schválil.
Klient Power Plate mě oslovil na základě doporučení jednoho z mých zákazníků. Jak už to bývá, jeden spokojený zákazník generuje další. V tomto případě mě fotografování svatebního dne posunulo do zcela jiné kategorie fotografie.
Pro mě byla tato zakázka velkou výzvou. Jedním z hlavních důvodů byl prostor, který jsem dostal k tvůrčí práci. Naprosto volné ruce k vytváření vize, kterou jsem dal dohromady a majitel ji posléze na základě předfocených fotografií schválil.
Je to tak, jak říkám. První kolo se fotilo na nečisto. Tušil jsem, co klient chce, a abych ho ujistil, že máme v hlavě stejný výraz fotek, uspořádal jsem focení na nečisto. Fotili jsme v podobných prostorách, které nás čekaly ve finále, tak abychom se ostrému konceptu maximálně přiblížili. 2 hodiny jsme okupovali prostory fitness klubu, který byl takřka stejný jako luxusní prostory fitness studia Bomton Power Concept na Václavském náměstí.
Při obou foceních stála před objektivem mého Nikonu D750 Veronika Šindelářová, několika násobná mistryně ve sportovním aerobiku. Pro mne to byla osobně velká výhoda, že se Power Plate rozhodl pro Veroniku a ne pro jinou „celebritu“ sportovního světa. Několikrát jsme společně fotili a Verča zná můj styl práce, proto jsme oba věděli, s kým do projektu jdeme.
Při prvním focení jsem si zopákl jak řádit mezi zrcadly, čeho a jak se vyvarovat. Zrcadla někdy dokážou pěkně pomotat hlavu, ale na druhou stranu dokážou podtrhnout hloubku prostoru a znásobit jeho velikost, když potřebujete. Rada nad zlato – zrcadla pořádně umyjte. Mastné otisky prstů atd jen zbytečně brzdí práci v postprodukci.
Pochopil jsem, že klient chce fotky odlišit od všech veřejně dostupných. Kladl důraz na samotnou atmosféru fotografií než na strojenou demonstraci cviků. Z fotek měl být cítit trénink, odpočinek i příprava. Osvětlení jsme nechtěli chirurgicky čisté s kresbou jak ve stínu, tak světlech. Chtěli jsme, aby fotografie měly duši a to i na úkor dodržení některých fotografických „dogmat“.
Na ostré focení jsem měl 4 studiové záblesky od Photon Europe a to jmenovitě 2x PROFESIONÁLNÍ ZÁBLESKOVÉ SVĚTLO DIGITAL MASTER PRO DM-4 , 1x DIGITAL MASTER PRO DM-6 a 1x HD-601 HSS BATERIOVÉ ZÁBLESKOVÉ SVĚTLO
Použili jsme tvrdší světlo. K dispozici jsem měl 2 X beauty dish (40 a 80 s gridem), jeden strip a vynikající Deepbox 90 cm. Mřížka (voština) byla nezbytná vždy a na všem. Mezi zrcadly je to nutnost, jinak absolutně ztrácíte kontrolu nad modelováním světla.
K oddělení Veroniky od pozadí jsme používali nízká clonové čísla (max do f4) a obrysová „rim“ světla. Objektivy jen pevné a to 50 a 85, 1,8. K nasvícení jsme používali modrých filtrů (ty jsme přidali až při ostrém focení), které vytvářeli jedinečnou barevnou kombinaci.
Díky krátkému hoření světel Digital Master jsme byli schopni zachytit dynamické rychlé cviky ostře. Pohyb jsme mrazili rychlostí světla, ne časem závěrky. Světla jsem držel cca na polovině výkonu i na úkor zdvihání citlivosti čipu. Šum na FX jsem neřešil v tomto případě do nějaké 800. Poloviční výkon proto, že jseme souběžně používali i bateriové HD-601 HSS, na kterém jsme nevyužili vysokorychlostní synchronizaci a když světlo bez ní bouchá naplno, hoří déle a přímo na place jsme si zkusili, že při plném výkonu tam byla mírná neostrost.(příště by stálo za to, vyzkoušet HD-601 HSS se zapnutou vysokorychlostní synchtonizací, kde se pohyb zmrazí naopak použitím krátkého času - jde použít až 1/8000s, ale nejde to při použití HSS kombinovat se světly které HSS synchronizaci nemají, tak by šlo HD použít jen s Photon MSN HSS).
O vzhled našich modelů se starala profesionální vizážistka Maruška Solařová, s kterou spolupracuji řadu let. Rty jsme doladili do celkových barev v oblečení, oči jsme zvyraznili šedými tóny aby vynikly modré oči, ale vše vypadalo přirozeně. Lehce růžové odstíny podtrhují mladost a zdravou energii.
Fotili jsme 10 sérií, obrazy jsem měl připravené včetně pořadí, tak aby to logisticky bylo co nejschůdnější. Každý cvik jsme fotili v pohybu. Model se soustředil na provádění cviku a tak jsme se snažili do tváře dostat skutečný trénink. Po dokončení každé série jsme společně s vedením odsouhlasili fotku v kompu a jeli dál.
