Někdy je snadnější dopravit ateliér k zákazníkovi, než zákazníka do ateliéru. Jak to v reálu probíhá a na co je potřeba se připravit?
“Mám 50 svěřenců a potřebuji jejich fotky”,… zadání typické pro nastartování mobilního ateliéru. Toliko kusů dětí se jen těžko synchronizuje k návštěvě aťasu v jeden den a pokud navíc nejsou z místa, kde máte svůj ateliér, musíte si ho holt zabalit a vydat se na cesty.
Frčím do Železného Brodu fotit prcky a i nějaké dospěláky z Fit Studia Aerobiku Jany Boučkové. V autě se se mnou natřásá má asistentka Zuzka, 5 zábleskových světel, bílé plátno (3m široké), trny na pozadí, mraky softboxů a stativů. Jo a taky mám foťák :)
Na místě parkujeme auto přímo před sokolovnou a nosíme materiál do prvního patra, kde je tělocvična ve které se bude konat ta velká událost. Nejvíc k zlosti, je když vám během vynášení aťasu řachne lampa, nebo vysklíte houpací dveře stativem, proto doporučuji, pořiďte si tašky, obaly, prostě cokoli, co vám bude šetřit nervy, energii a finance.
Kdysi jsem sebou nevozil do tělocvičen vůbec konstrukci na pozadí. Plátno jsem rozmotal a švihnul na (za) žebřiny, ale časem prostě chcete dělat práci rychleji a pohodlněji. Pár trnů je za pakatel a stativy … bez těch se stejně neobejedete.
Omrkli jsme zásuvky a určili strategicky nejlepší místo. Důležité, vozte sebou prodlužky. Nespoléhejte se, že je budou mít na místě. Plátno věším cca do 2,5 metrů a vytahuji nášlapnou plochu do cca 3,5 m. Potřebuji dostat model dostatečně daleko od pozadí, jak kvůli světlu, tak kvůli bezpečnosti plátna. Pokud vám někdo řachne do ohybu, díra je na světě a to je co nechceme. Když plátno, tak papírové Savage 2,72x11m … Zkusil jsem i polypropylen a po tříhodinovém focení se nášlapná plocha změnila v chuchvalce jakési pavučinaté hmoty. Přestal jsem ho zkoušet.
Nastavení světel ( použil jsem osvědčené DIGITAL MASTER PRO DM-4 400 a 600Ws ) a optimální expozice je max důležité. Takovéhle focení je hrozný fofr. Sekáte to, jak Baťa cvičky. Není to jak rodinné focení na hoďku v aťasu!! Je to banda hyperaktivních dětí ve frontě a dav rodičů, který pořád pokřikuje „sýr“ a kouká na hodinky. Mimochodem, pokud můžete vykázat rodiče, udělejte to!
Při takovémhle focení není času nazbyt. Čas 125, pevná 85 a clona 7,1 až 8. Kalibrace WB na šedivou destičku. Zacílit a pal.
Dávám dvě světla DIGITAL MASTER PRO DM-6 s většími oktaboxy (120-150cm) dopředu a to v poměru ½ . Na pozadí obvykle svítím 2 stripboxy z každé strany jedním. Ty ovšem tady nemáme, takže vytáhnu nad pozadí stříbrný fotografický deštník, který udělá taky svou práci. Jedno světlo kontra zeshora zezadu. Změříme, asistentka Zuzka zapózuje, finální ladění a můžeme potrápit prvního cvičence.
Velitelka klubu Paní Jana nám posílá skupinky i jednotlivce s čistou obuví, kteří vědí, co budou na plátně předvádět, jelikož si to vzorně zkouší nanečisto mimo plátno. Fotíme první skupinku, děti těkají očima sem a tam, mrkají, zívají, drbou se na zádech. “ZOO” :). Udržet jejich pozornost. Mission Impossible. Doporučuji mít sebou šaška. To je vstupenka do jiného levelu dětské fotografie. Všechno je bezchybně nastavené, takže se soustředíte na to nejpodstatnější tj póza a výraz. Když máte šaška, je vyhráno. Když poskakuje za vámi, strká vám ruce do uší a dělá paroháče, máte skvostné fotky, plné škodolibých dětských úsměvů.
Bez šáši:
Se šášou:
Šáša rozesmívač:
Jednotlivcům spíš předehrávejte. Ukažte jim, co mají dělat. Když dítěti řeknete, „bradu nahoru“, tak jí dá nahoru tak, že vidíte jen nosní dírky. Dělají věci naplno, syčáci :)
Neříkejte „sýr“, pokud chcete mít na fotce hezký přirozený úsměv. Pokud chcete mít na fotkách „křeče“, říkejte sýr. Buďte vtipní, legrační a nebudete muset úsměv vůbec zmiňovat. Buďte bezprostřední, veselí. Pokud to neumíte, tak tyhle fotky nefoťte a jděte raději dělat „umění“ ☺
Počet prcků ve skupince je dán velikostí plátna. Na šířku 2,72 metru se jich ve dvou řadách vejde cca 15. Se clonou kolem 8 je máte ostré v první i druhé řadě. Fotím na FX, ale na cropu byste si s f8 taky měli vystačit.
Dneska máme hotovo. Začali jsme v 9 hodin a teď je jedna. Světla DIGITAL MASTER PRO jela po celou dobu bez sebemenšího problému. Stihli jsme přibližně 50 dětiček k tomu 11 dospělých a nějaké legrácky s nářadím. V uších mi bzučí, zaděláno na chrapot a propocené tričko. Sbalit, vynosit a domů a do Prahy, do lékárny, do Podolí …
Závěrem. Nevyhnete se občasnému dodělávání plátna v postprodukci, ale v dnešní době je to hračka. Bafnete štětec, naberete barvu a malujete, pak na to nasypete trochu šumu a je hotovo.
Možná si po přečtení článku řeknete. Tohle není žádné umění. To dám levou zadní. A nebo taky, že tohle dělat nechcete. Ať tak či onak, každému, kdo to s fotkou myslí vážně, bych tohle ordinoval jako vojnu. Portrétní fotografie je především o komunikaci, pohotovosti, kontrole a vnímání světla. Ale začíná u základních věcí, jako je nastavení foťáku, rozmístění světel atd …
Jednou se budete tetelit nad tím luxusem, až budete fotit nějakého „důležitého“ pána či paní a budete mít 2 hoďky na 5 fotografií. Budete si říkat, co já tady tak dlouho budu předvádět?? A nebo budete mít 10 min a budete přesně vědět, co dělat, právě díky „rutině“, kterou máte, či budete mít v malíčku.
Text: Antonín Lavrenčík
Autorka fotografií: Zuzana Höferová